O nás
Je docela těžké, jak začít. Kde byl začátek a kde bude konec? Kdybych tady vše okolo našich pejsků sepsala, tak by to vyplnilo celou knížku a tak zase nechci unavovat se svým životopisem za posledních pár let.
Prostě jednoho dne zaútočil německý ovčák na naši pudlici a zakousl ji během dvou vteřin. Nebylo jí pomoci. Naše Dášenka. A tady to asi začalo.
Po prvním šoku, jsme začali diskusi o tom jakého psa si pořídíme. Z dlouhého seznamu plemen nám nakonec zůstala na výběr tři - Šarpej, Mexický naháč, nebo zase velký pudl. Xolíka jsme se bohužel docela rychle zase vzdali, protože v té době nebyl k sehnáni, alespoň ne ve velikosti, kterou jsme si představovali. Pak náhoda chtěla že v Táboře konala výstava pudlů a šarpejů společně, tak jsme se naložili do auta a jeli se podívat. Po výstavách jsme do té doby nechodili vůbec, takže to byla vlastně naše výstavní premiéra.
Tam jsme zaujali jednoho šarpíka, který se na mě téměř nalepil. To byly pusinky a já nevím co všechno. Kromě toho mě fascinovalo, že alespoň na té výstavě byli všichni šarpíci v absolutnim klidu. Většina jich ležela stočená v pelíšku a chrněla. To vše asi přispělo k tomu, že jsme se rozhodli právě pro toto plemeno, děti tehdy byly ještě menší a chtěli jsme něco klidnějšího. Tak jsme se poptávali na štěňátko a pak už následovalo první seznámení s naším psem Leem (Alarme red Antilo Gold pei). To bylo před sedmi lety a teď tady máme kromě několika šarpejů i dva mexické naháče a jednoho peruánského naháče, několik čivav a barzojku. Chovat jsme nikdy nechtěli ale nějak jsme dostali takový virus a lítáme po výstavách a snažíme se dělat pro naše miláčky všechno to nejlepší. Od té doby co k nám prišla Neus (mexičanka), tak to spíš vypadá tak, že se do budoucna spíš budeme pohybovat v kruzích nahatých.